Uplynula již dostatečně dlouhá doba od posledního zápasu našeho A týmu, abychom se společně optaly trenéra áčka Míry Prágla na to jaká tahle sezóna vlastně byla, jak ji viděl a hlavně jak ji hodnotí. Takže trenére jak to vidíš ?
“ Tak v první řadě, než se pustím do do nějakého bilancování a hodnocení, je třeba z mého pohledu poděkovat …. jistě ne jen mé, VELKÉ DÍKY patří obci Černiv jako takové, protože bez obecní pomoci by klub jako takový mohl horko těžko fungovat! Zejména můj osobní dík patří panu starostovi Petru Vítovi. Stojí za námi a vždy se nám snaží vyjít vstříc a pomoci! Další VELKÉ DÍKY patří jednoznačně panu M. Týcemu st. za to s jakou vášní, péčí a úsilím se stále věnuje Černivskému zázemí a fotbalu v Černivě jako takovému! Další velká osobnost, bez které se neobejdeme! Možná si říkáte proč se děkuje, vždyť je to jen fotbal a nějaké hodnocení … věc se ve skutečnosti má tak, že za věcmi, které často bereme jako úplnou samozřejmost, se vždy schovává něčí obětavost, něčí práce, která ve finále, ač je možná někdy vidět, nedostává se jí z mého pohledu přílišného docenění a slovo děkujeme za to a to neříkáme tak často jak by jsme si měly!
Proto toto slovo DĚKUJEME, patří zejména výše zmíněným!
Nyní se přesuňme k samotnému hodnocení…. v létě roku 2021 jsem na začátku přípravy stanovil cíl a tím byl postup do B třídy… vlastně jsem nemohl ani jinak. Když se podíváme zpětně na dva zrušené ročníky díky Covidu, které jsme končili na prvním místě, věděl jsem že boj o postup je to jediné co přichází v úvahu. Druhý důvod je ten, že v Černivě se aktuálně sešla skvělá parta mladých lidí v kombinaci se zkušeností a to dává dohromady ambiciózní tým, který si také nic jiného nepřipouštěl. Z tohoto pohledu je pro mě druhé místo lehké zklamání, ale je nutné si připustit, že Dušníky si postup zasloužili, protože měli v týmu velkou kvalitu a na rozdíl od nás, dokázali spoustu zápasů urvat na sílu třeba 1:0 a to dělá šampiona šampionem, že dokáže zvládnout i zápasy, kdy se třeba až tolik nedaří! Takže do Dušník jednoznačně gratulace k zaslouženému postupu!
Jak již bylo řečeno, skončily jsme druzí… pro někoho možná trošku zklamání pro někoho možná velký úspěch…. ale když si sezónu hodnotím sám se sebou a promítám si všechny ty zápasy … sestavy… výsledky, tak musím říct že jsme skončily asi přesně tam, kde jsme si zasloužily být. Na první flek tam bylo dost ztrát, které byly hodně zbytečné a třetí jsme si nezasloužily být prostě proto, že nás žádný soupeř fyzicky ani fotbalově nepřehrál… Beru si proti sobě rozpis zápasů a výsledky a vidím jednoduché počty.. zatímco na podzim jsme ztratily body pouze po prohrách, konkrétně třech, kde zejména Rovné a Budyně se přesně řadí do kategorie naprosto ale naprosto zbytečných. Třetí byla v Dušníkách, kde jsme to nezvládly po herní stránce ale hlavně v hlavách… ale všechny prohry byly na venkovním hřišti!
Podzim jsme tak končily na třetí příčce za dvojicí Dušníky a Úštěk. Tabulka po podzimu byla vyrovnaná, ztráceli jsme 3 body na čelo…
Zimní příprava začala kvalitně a já z ní měl opravdu dobrý pocit… bohužel jsem postupně začal střízlivět, neboť se nám začaly objevovat zranění, která jak se časem ukázalo, byla pro jarní část soutěže naprosto klíčová a bohužel se negativně podepsala i pod výsledky. Najednou jsme neměli na tréninkách dostatečný počet zdravých hráčů a musely jsme reagovat stažením na jeden trénink v týdnu což je za mě málo… Najednou jsme neměly optimální sestavu a musely jsme neustále improvizovat… Důkazem toho byl prohraný domácí zápas s Lukavcem, do kterého jsme šli sestavou naprosto splácaní. Další domácí ztráta bodu proti Lovosické rezervě (výhra na penalty), kde jsme nepodaly dobrý výkon! Další domácí ztráta, tentokráte bodů (dvou po prohře na penalty) s lídrem z Dušník, kde hosté více drželi míč, ale my byly nebezpečnější. Poté naprostý domácí kolaps s týmem Žitenic a na závěr opět nemastný neslaný výkon proti Libochovicím.
Z toho je patrné že jarní část byla herně i výsledkově horší – byly tam dobré zápasy ale bohužel, z mého pohledu i přes některá vítězství jsme v dost zápasech nepodaly dobré výkony. Hodně z těch špatných zápasů, jsme ale bohužel museli hrát hodně v improvizované sestavě což může znít jako alibi, ale to je bohužel jen konstatování faktů. Do optimální sestavy jsme bohužel na jaře nešly nikdy. Z tohoto širšího pohledu je druhé místo (posun o jedno místo vpřed oproti podzimu) dobrým počinem a musíme ho tak i vnímat.
Sezónu tedy končíme s 18 vítěznými zápasy, 2 remízy (a na penalty jedna výhra, jedna prohra) a 6 proher. Výsledné skóre 89 vstřelených a 31 obdržených.
Fantastický počin je nastřílet v soutěži 38 branek – to se povedlo našemu Tomášovi Uličnému, který ač netrénuje střílí pěkné branky.
To je asi tak v kostce můj pohled již na skončenou sezónu.
Závěrem bych chtěl ještě říct, že je také potřeba si vážit toho jak fotbal v Černivě funguje…. jak jsem říkal na začátku, není vše co považujeme v dnešní době za samozřejmé, tak samozřejmé a věci se mohou zvrtnout lusknutím prstů.. své o tom například vědí Domoušice, které jeden víkend slaví zasloužený postup do Divize a za týden v Doumoušicích řeší, zda dají dohromady 11 místních kluků, kteří zde budou chtít hrát fotbal alespoň ve 3 nebo 4 třídě aby se zde vůbec nějaký fotbal hrál. Tohle je smutný obrázek dnešní doby.. peněz do sportu jde čím dál méně a je čím dál těžší se o klub starat! Nepočítám ani kluby které jen na ústecku bojují o holé přežití, nebo to prostě už vzdali.
Ale abychom nekončily pesimisticky! za sebe říkám, že v další sezóně budeme chtít opět hrát o to nejvyšší místo a věřím že bude postupové! „